Za řekou Durance jsme začali stoupat na Plateau de Valensole. Plošina se středozemním klimatem se rozprostírá mezi řekami Durance na západě a Bleone na severu, proslulým a turisticky navštěvovaným Velkým kaňonem řeky Verdon na východě a přehradou Sainte Croix na jihu. Zatímco v devatenáctém století se na ní pěstovaly hlavně mandloně a lanýžové duby, dnes plateau září typickými provensálskými barvami – levandulovou a žlutí obilných lánů.
Na kraji plošiny, na rovné silnici mezi žitným a levandulovým polem, jsme zastavili. Nebyli jsme sami – před námi tu už stáli Holanďani, chvilku po nás vedle zaparkovali Němci a nakonec se odněkud vynořil mladý japonský pár. Japonci pobíhajícími mezi řádky byla obsypána i levandulová pole na dalších zhruba deseti kilometrech. Vypadali mezi fialovými řádky jako přerostlé turboberušky.
Na kraji plošiny, na rovné silnici mezi žitným a levandulovým polem, jsme zastavili. Nebyli jsme sami – před námi tu už stáli Holanďani, chvilku po nás vedle zaparkovali Němci a nakonec se odněkud vynořil mladý japonský pár. Japonci pobíhajícími mezi řádky byla obsypána i levandulová pole na dalších zhruba deseti kilometrech. Vypadali mezi fialovými řádky jako přerostlé turboberušky.
Na východním konci, kde plateau končí a začíná horský hřeben Montdenier, šplhají na příkrý útes domky městečka Moustiers Sainte Marie. Základy místního osídlení položili mniši již v pátém století. Útes nad městečkem dělí rokle a v ní vysoko na skále ční nad městečkem malá kaple.
Škoda, že na snímku není dost dobře vidět sto třicet pět metrů dlouhý řetěz natažený mezi protilehlými vrcholky nad roklí. Visí na něm přes metr velká pozlacená hvězda a prý ji tam zavěsil jakýsi rytíř jako poděkování za šťastný návrat z křižácké výpravy. Tedy ten první řetěz s hvězdou. Ten, co visí nad městečkem teď, samozřejmě původní není, ale už jedenáctý v pořadí.
Škoda, že na snímku není dost dobře vidět sto třicet pět metrů dlouhý řetěz natažený mezi protilehlými vrcholky nad roklí. Visí na něm přes metr velká pozlacená hvězda a prý ji tam zavěsil jakýsi rytíř jako poděkování za šťastný návrat z křižácké výpravy. Tedy ten první řetěz s hvězdou. Ten, co visí nad městečkem teď, samozřejmě původní není, ale už jedenáctý v pořadí.
Vzhledem k blízkosti hojně navštěvovaného kaňonu Grand Canyon du Verdon je městečko plné turistů. Samozřejmě především Japonců, ale potkali jsme i hodně Čechů.
Moustiers je střediskem výroby proslulé fajánse, takže tu na každém kroku narazíte na obchůdek či dílnu. Jejich výrobky jsou nádherné, ale jsou v takových cenových relacích, že si je jen málokterý turista z Čech může dovolit – džbánek stojí kolem 80 eur, jeden talíř od 30 do 340 eur – ne, nepřepsala jsem se. Ty nejdražší jsou historické repliky, podívejte se třeba na Bleu Cobalt.
S KlaPi jsme nevynechaly snad ani jeden boutique a tolik jsme se namlsaly, že jsme už nemohly odjet s prázdnou. V nejlevnějším obchůdku dole u parkoviště jsme si koupily pro KlaPi tyglík s vařečkami a kvedlačkami barevně ladící s její kuchyňskou linkou a pro mě poněkud kýčovitý hrnek s olivami. Žádné umělecké kousky, sériovka, ale z Moustiers! A v okrovém domě se zelenými okenicemi jsem si v obchůdku s textiliemi koupila pravý provensálský ubrus s levandulí a olivami.
Moustiers je střediskem výroby proslulé fajánse, takže tu na každém kroku narazíte na obchůdek či dílnu. Jejich výrobky jsou nádherné, ale jsou v takových cenových relacích, že si je jen málokterý turista z Čech může dovolit – džbánek stojí kolem 80 eur, jeden talíř od 30 do 340 eur – ne, nepřepsala jsem se. Ty nejdražší jsou historické repliky, podívejte se třeba na Bleu Cobalt.
S KlaPi jsme nevynechaly snad ani jeden boutique a tolik jsme se namlsaly, že jsme už nemohly odjet s prázdnou. V nejlevnějším obchůdku dole u parkoviště jsme si koupily pro KlaPi tyglík s vařečkami a kvedlačkami barevně ladící s její kuchyňskou linkou a pro mě poněkud kýčovitý hrnek s olivami. Žádné umělecké kousky, sériovka, ale z Moustiers! A v okrovém domě se zelenými okenicemi jsem si v obchůdku s textiliemi koupila pravý provensálský ubrus s levandulí a olivami.
Ne, to není italská Lombardie. V centru Moustiers leží kostel s románskou zvonicí z 12. století.
Vypravili jsme se ke kapli Notre Dame de Beauvoir v rozsedlině nad městem. V tom nepřístupném místě stávala kaple již v 5. století, ale současná je až z 13. století a vede k ní krkolomná kamenem dlážděná cesta, jež se klikatí roklí z jedné strany na druhou a překonává potok na dně rokle několika klenutými oslími můstky. Lemuje ji křížová cesta s třinácti kapličkami vyzdobenými místní fajánsí.
Z plošinky v nejrovnějším místě stoupání je krásný výhled dolů na městečko.
Cesta sem byla celkem snadná, to nejhorší nás čekalo až za plošinou. Aspoň pro KlaPi – ta pod kapličkou málem vypustila duši. A to nekouří!
Pro mě byla horší cesta dolů – právě v tomto okamžiku jsem si ten den podruhé hubovala za výběr oblečení, tedy spíš obutí. Sandálky na klínku s hladkou podrážkou vážně nebyly tou správnou obuví pro podobné kopečky se středověkou ušlapanou dlažbou. Ještě že spodní stranu cesty vždy lemovala kamenná zídka s kovovým madlem, podél nějž jsem ručkovala jako papoušek na bidýlku. Ovšem nejhorší byly zatáčky, kde se cesta vracela téměř do protisměru a zídka se zábradlím na jedné straně cesty končila a na druhé začínala. V těchto místech jsem při překonávání cesty z jedné strany na druhou musela vypadat jako nějaký retrolyžař plužící sjezdovkou.
Na plošince jsem trochu uklidňovala hrůzou rozbušené srdce a při té příležitosti jsem si všimla, že je odtud vidět i jezero Saint Croix, kam jsme měli namířeno.
Srdnatě jsem vykročila, tedy spíš vyklouzla na poslední úsek cesty z kopce. Doufala jsem, že teď už to bude jednodušší.
Nebylo.
Nebylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat